Vítám Vás u nového článku! Zase skoro po měsíci, omlouvám se, ale nějak na psaní článků teď nemám střevo ani chuť. Doufám, že s nástupem školy (brečím už teď, ale aspoň nějaké plus) se to zlepší a dostanu se znovu do té rutiny 2 články týdně.

V tomto článku se Vám pokusím aspoň prostřednictvím fotek ukázat jeden z nejdechberoucnějších ( :DDD to co jsem vymyslela za slovo) výletů svého života, neboli řekněme jeden z nejkrásnějších a nejvíce emotivních výletů. Doufám, že se Vám bude článek líbit a že aspoň z těch fotek ucítíte tu energii a atmosféru pravé nedotčené přírody.

Vyjeli jsme 11.7. skoro přesně v 6:15 z našeho milovaného Brna. Jeli jsme napříč skoro celým Rakouskem, částí Německa, poté jsme znovu vjeli do Rakouska a následně asi po osmi nebo devíti hodinách jsme se dostali do Itálie! Zabzučela mi smska od operátora s uvítáním, ale cesta dále pokračovala a po celkových 11ti hodinách v autě jsme v 17:15 dojeli do hotelu.


Samozřejmě jsme hned museli vyfotit krajinku, páč podívejte se na to. To místo má prostě sílu, nějakou pozitivní a uklidňující auru (trochu mi hrabe z těch veder), kterou fotka nedokáže obsáhnout. Mně se častokrát stávalo, že jsem dlouhé minuty, ba ne hodiny čuměla na to jedno jediné místo, aniž by mě přestalo nudit, opustily mě všechny starosti, nechala jsem, aby kolem mě ty hory vytvořily růžovou bublinku, stejně jako kolem celého jezera. Vlastně to jsem Vám ani neřekla, Lago di Garda je italské horské jezero s rozlohou asi 370 km² (to jsem jako našla na wikině, přiznávám se).



Den numero deux (proč nezkombinovat dva jazyky, že), neboli den číslo dva jsme věnovali odpočinku po cestě a protažení hýždních svalstev. Dopoledne jsme vyrazili na obchůzku našeho městečka Limone sul Garda, odpoledne věnovali čtení, plácání se v bazénu a adrenalinovému zážitku jménem vlez do ledového jezera a vydrž tam. Tento den nebylo tak studené, ale když jsme to zkoušeli znovu ve čtvrtek a pátek, málem jsme umrzli.


Neustále se totiž měnilo počasí. V jeden moment bylo modro, ani mráček a o sekundu později šílenej liják, nízká auta sotva projížděla obrovskýma loužema. Ale tak co se divím, byli jsme přímo mezi obrovskými horami.

Také bylo na houby, že se vzduch tady dole u jezera ani nehnul. Byla vedra, dusno a ani jednou vítr nezafoukal, aby nám zchladil pot na těle.


Ve středu jsme se dohodli, že si uděláme výlet do města Romea a Julie - do Verony. Viděli jsme jejich balkónek, sochu Danteho, koupili jsme si výbornou zmrzlinu a několik kilo těstovin jako suvenýry pro babičky a jeli jsme zase zpět. Byla tam šílená tlačenice, což se dalo čekat, ale mě to mrzelo, páč Verona byla vážně moc krásná.



Pomalu se ale dostáváme k tomu nejúžasnějšímu a nejkrásnějšímu výletu celé dovolené, a to projížďka lanovkou na Monte Baldo, které z východní strany ohraničovalo polovinu celého jezera.


Přivstali jsme si, vlezli do auta a rychle ujížděli do městečka Malcesine, na opačném pobřeží jezera. Spěchali jsme, protože na tuto lanovku bývají více než tříhodinové fronty a velmi se nám to vyplatilo, páč v těch devět, co jsme tam přijeli, jsme čekali asi tak dvacet minut a hned jsme jeli nahoru, kdežto když jsme se vraceli dolů, byla tam fronta minimálně na dvě hodiny.

Nastoupili jsme do lanovky a asi deset minut jsme jen s vykulenýma očima a otevřenou pusou sledovali, jak se městečko s jezerem zmenšují a jak je ta krajina nád-her-ná, inspirující, divoká a nezkrocená.



A jsme nahoře. Konečně jsme po pěti dnech zažili zimu a extrémní vichr. Klepali jsme se tam prvních deset minut jak osiky, dokud nám vítr neofoukal lejtka tak moc, že už jsme je ani necítili.
A teď přichází čas na ty nejkouzelnější fotky. Jednu jste už mohli vidět na úplném začátku článku, ale to byl jen začátek.




Z tohodle vážně nemůžu. Je to, jako kdybyste měli celý svět na dlani, v dosahu ruky, a zároveň si uvědomujete, že jste na tak obrovské nádherné planetě, jež dokázala sama vytvořit takové divy a tohle prostě nejde popsat, dojde Vám tolik věcí, úplně to změní Vaše myšlení. Tohle musíme zažít na vlastní kůži.

Pro více fotek mrkněte na můj instagram https://www.instagram.com/caricarli/ , ale ty největší poklady jsem si schovávala do článku. Teda až na tu palmu c:



Pokud by to někoho zajímalo, bydleli jsme v kouzelném hotelu Mercedes, který můžete vidět na předešlých dvou fotkách.

Také se chci omluvit za velmi různorodou velikost fotek, protože já se spíše snažím fotit foťákem něco, co se mi zapsalo do srdíčka, kdežto táta mobilem fotí naprosto všechno a do tohoto článku se prostě některé jeho fotky hodily. Takže díky tati :)))


Cesta zpět trvala skoro na chlup stejnou dobu, jako tam, pravděpodobně jsem si z toho polehávání vykloubila levé rameno a ještě z té dlouhé cesty do Anglie mě bolela kostrč, ale tohle není článek, ve kterém bych si měla furt na něco stěžovat, jako správný Čech, ale ukázat Vám jeden z mnoha přírodních skvostů na naší mamince Zemi a dát Vám tip na výlet, který se Vám rozhodně zapíše do duše. Doufám, že se Vám článek líbil :)