Recenze na knihu: Nocte
by
Eva Běhálková
- března 29, 2016
Nocte
Anglický název: NocteAutor: Courtney Coleová
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Děj:
Nocte je příběh o Calle a jejím dvojčeti Finnovi, který trpí schizofrenií a bipolární poruchou, jinými slovy, je blázen. Mezi Callou a Finnem panuje obrovské sourozenecké pouto a Calla se bojí, že pokud někdy Finna opustí, Finn to nezvládne. Do toho ještě potká neznámého tajemného Darea, který ji dokáže vnést do života světlo a radost a zároveň má tajemství, které se Calla nesmí nikdy dozvědět.
Můj názor:
Nocte se již od začátku tváří jako velmi nevinná knížka. Teda, v rámci možností. Je vážně velmi podobná Všem malým zázrakům (recenze ZDE), nevím, proč jsem si půjčila v knihovně zároveň dvě takové... řekněme... složité a těžké knížky. V obou je kluk, který je blázen, ale zároveň jsou naprosto naprosto naprosto odlišné.
V knize se střídaly dva pohledy na svět, ze strany Cally a ze strany Finna. Strana Cally byla ta normální strana osmnáctileté zamilované puberťačky, kde bylo sáhodlouze popisováno Dareovo dokonalé svalnaté břicho. Dobře to ale vyvažovalo většinou jednu nebo dvě strany z Finnova pohledu, které Vám během sekundy dokázaly sebrat úsměv ze rtů a na jakoukoli radost jste hned zapomněli.
Hodně složité bylo i to, že se v knize vyskytovalo pár slov z latiny a buď jsem slepá nebo nevím, jejich překlad se objevil třeba padesát stran dál. Což mi přišlo trochu blbé, ale jinak byla samotná latina, jako taková menší Finnova závislost v knize pěkné zpestření.
Calla byla sama o sobě velmi zvláštní charakter v knize, ani nějak nemůžu říct, jestli v dobrém, nebo špatném slova smyslu. Neustále se omlouvala i za úplné blbosti, nebo zase prosila. Fakt jako pořád. Rozhodně to není ta nejsilnější knižní hrdinka, o které jsem kdy četla, i když toho na ní bylo v některých částech vážně hodně a nechápu, že to nevzdala a nevzala roha.
Myslím, že pokud se odhodláte, knížku i přes 344 stran přečtete za jeden den. Text je na straně natisklý v celkem úzkém formátu a něco Vás bude neustále tlačit dál ve čtení. Kniha prostě a jednoduše sebere všechny Vaše myšlenky a najednou bude existovat jenom kniha. Zase bych ale řekla, že je dobré si knihu šetřit, minimálně kvůli konci, který nechci moc zmiňovat, i když by to bylo 99,9% důvodů, proč bych Vám kniha strčila do ruky. Ale zpátky k recenzi.
Autorčin styl psaní mi přijde jako ten obyčejný, který musíte znát už z mnoha dalších knížek. Takový ten pěkný a normální styl, který se dobře čte, nemusíte nic číst dvakrát pro pochopení, ale zase budete po dočtení knihy akorát koukat do zdi očekávaje, že by Vás ta kniha mohla rozbrečet. A ono nic.Bylo to tak strašně smutný, ale přitom nepochopitelné, že budete rádi, když budete vědět, co je realita a co vlastně není, což Vás sice bude trápit až na konci knížky, když si ale vzpomenete na to, jak jste si ještě před pár stránkami libovali v zaláskovaném příběhu Cally, sebere Vám to slova.
Stručně řečeno, knížka Vám sebere slova a rozuzlení příběhu Vám sebere dech. Bude to doopravdy těžké se se vším vyrovnat, bude to šílené, nepochopitelné, smutné, ničící, stejně jako nás autorka varovala na začátku knížky. Bude to vtipné, zároveň zamyšlení hodné, otevřete Vám to oči, zjistíte, že lidský mozek je něco naprosto geniálního, ale to už zase spoileruji a tak prostě a jednoduše řeknu: Neočekávejte od knihy nic, co by zbořilo svět a znovu ho postavilo, očekávejte něco, co změní Vás a zanechá to ve Vás velkou stopu, která jen tak nepůjde pryč.
☼ ☼ ☼ ☼ ☼
