Dušička se mi tetelí blahem při každé zmínce o tygrovi, drakovi a vlkovi, neboli mé nejoblíbenější trojky ve zvířecí říši, ale miluji naprosto každé zvíře, jak hlodavce, kopytnatce, zvířata, která ani neexistují, zvířata, které už neexistují, tak i některý hmyz, kromě vos, sršňů a všech, které způsobují takovouto nečekanou bolest, zejména mravenci, když vás kousnou do zadku.

A to skoro každé psaní čehokoli, kromě nudných domácích úkolů z mluvnice a nucené psaní, kdy musíte hrabat jak kocouři, jen abyste stihli všechno zapsat.
Platí vlastně to stejné, pro psaní, i čtení věcí do školy mě většinou baví, pokud to není nějaká srajda, která vylezla z rádoby úžasného spisovatele.
Naprosto miluju ten pocit mít v ruce přístroj, který Vám dokáže vytvořit nádherné zaostřené fotky a stejnou vášní miluju i lidi, co umí fotit ♥. Prostě jenom najít místo, zaostřit, cvak blik a u tohoto jednoduchého procesu se cítím šťastná.

Tak to je fakt dost suché. Chci ale tímto bodem říci to, že miluju mluvit o tom, co mě zajímá. Jak mluvení o knihách, o filmech, o seriálech, tak i o událostech, které se mi staly.
Takové to, když si lehnete do postele, na klín si položíte notebook plný filmů a her, zapojíte sluchátka, pustíte písničky, zleva na Vás smutně kouká kniha, zprava čerstvě otevřená čokoška a Váš jediný problém je ten, co právě teď provozovat. Nikdo Vám nebude remcat do toho, že si v matraci prosedíte ďůlek nebo budete tlustí.
To se dosti pře s minulým bodem. Ale šťastnou mě dělá to, když v očích Vašeho společníka vidíte to nadšení, že může být s Vámi, probíráte několik hodin naprosté blbosti pro svět, ale důležité věci pro Vás. Když někam musím jít a musím se s někým bavit, nejraději bych vyskočila z okna a běžela pryč.
Pro lidičky, kteří už znají můj blog nějakou tu chvíli, to není žádná novinka, ale pro nováčky, které tu z celého srdce vítám ♥ - wushu je bojové umění. Jsem happy jak dva grepy za každý nový pohyb, kterým mohu ochránit své blízké před jakýmikoli nástrahami. Mít tu jistotu, že se nepřítel bude udiveně koukat, jak ho nějaká obyčejná malá holka dokázala kopnout do ksichtu během pár setin bránící si vlastní zděšené kamarádky, je úžasná.
A tím nemyslím třeba obyčejnou neobyčejnou naději, že se Vám povede písemka, ale naděje, že to, že jsem v něco věřila, se stane. Do konce života budu věřit, že zakletý 300 let starý indický princ, co se dokáže proměnit na bílého tygra, někde na tomto světě čeká, až ho zachráním. Nebo že budu mít doma vlka. Ale pravděpodobnější je československý vlčák. Nebo že fénixové existují. Že žijí v Šangri-La a čím více lidí v ně bude věřit, tím silnější budou. Že existuje pět draků znázorňující živly a různé charaktery, kteří se víří v Indickém oceánu a čekají, až je někdo navštíví. Stačí jen věřit. Vroucně, neoblomně, srdceryvně a nekonečně věřit. Zapomenout na škaredou realitu a věřit, že to, co si představujete, se stane.
S nadějí je samozřejmě spjatá i fantazie. Jak jste si mohli přečíst, věřím hlavně ve věci, které se nejspíš nedokážou stát. Jsem ale pyšná na mou fantazii, která dokáže nejen vymyslet něco takového, co chci, aby se stalo, ale i třeba příběh, který Vám potom píšu na wattpad nebo pouhopouhé věty, které si právě teď tady čtete. Fantazírování obecně mě velmi baví, dávat si do hlavy to a to, promýšlet nad stavbu věty, která by byla nejlepší, každé peříčko fénixe měnící svou barvu podle svitu Slunce.
Jedna z mála věcí, bez kterých se neobejdu. Takový ten úžasný pocit, když vyjdete ze svého brlohu ven do přírody a můžete jít kamkoli. Nic Vás nedrží doma, co by Vám řeklo, že za dvě hoďky máte být doma na obědě. Můžete jít. Nemusíte dělat nic. Jste sami sebou a utápíte se ve své volné duši.
I když jsem velký milovník moderní technologie, přála bych si přenést celou rodinu a přátele do minulosti. Protože to byla teprve volnost. Nikdo Vás neseřval, když jste mu nezvedli telefon, jediné, jak Vás mohl kontaktovat, bylo pomocí dopisu nebo posla a ještě musel doufat, že odpovíte. Mohli jste si vzít svých pět švestek, zabalit si tašku a jít. Byli jste doopravdy volní. Mohli jste cokoli.
A to vážně myslím jakékoli. Vzpomínky na krásné momenty, na momenty, které jste si vysnili tak dokonale, až Vám to přijde jako skutečnost, vzpomínky na úžasnou knihu, každá vzpomínka, kterou si hýčkám v srdci, je jako diamant. Vzpomínky jsou pro mě mnohem cennější, než většina fyzických věcí, které vlastním. A k tomuto bodu také musím připsat hudbu - k většině písniček si dokážu zapamatovat nějakou situaci, při které se stala a to vzpomínání na ten zážitek je prostě úžasný.

A tímto doopravdy nemyslím něco ze školy. Myslím ty věci, které se doopravdy chcete naučit. Naučíte se střílet z luku nebo z pistole, naučíte se jezdit na koni, naučíte se nabourat do profesorčina počítače a koukat, jak bude vypadat zadání testu (:DDDD)... Jsem pyšná za to, když se naučím něco nového, nebo když si třeba jen najdu nějaký cíl, který chci uskutečnit. To je moje palivo. Jsem z kosmického materiálu, nemůžu promoknout, dokáže všechno, co dokázat chci.
A to je ta pýcha z minulého bodu. Sice se naučíte sestavit, rozložit pistoli a vystřelit, sice se naučíte vylézt na koně, sice se naučíte zapnout počítač, ale když dokážete něco víc, než minule, když to zvládnete lépe než předtím. Když dokážete ze vzdálenosti několika metrů trefit přesně střed terče, když minule jste zvládli jenom poslední kruh. Jsem pyšná na každou novou věc, která se mi povede, ať už je to nové vychytralé vyklouznutí z domácích prací nebo nový kop.

A to by už asi byl celý článek. Právě v tuto chvíli mě nenapadají další důležité věci, které mě dělají šťastnou, ale slibuji, že jakmile mi něco vyvstane z mysli, hned dopíšu :) mějte se nejkrásněji a doufám, že se s Vámi uvidím u dalšího článku :))

Bez naděje

Anglický název: Hopeless
Autor: Colleen Hoover
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost... vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.
O čem to vlastně je?
Příběh je o dívce, co tak miluje oblohu, až se jmenuje Sky. Má kamarádku, která si záměrně nechává říkat Six. Žije s matkou, která nenávidí moderní technologii. Nezná facebook, twitter, instagram. Ráda čte a běhá. Říkají jí děvka, ale přitom je stále panna. Potká kluka jako vystřiženého z romantického příběhu. Vlastně všechno je hrozné klišé. Kromě pravdy, která se objeví tak náhle.

Můj názor na knihu: 
Bylo to ze začátku vážně hodně velký kýč. Ale tak rozkošný kýč! Víc jak polovina knihy byla prostá letní oddechovka, která Vám mozkové buňky volně se válející pod náporem Slunce tak nezatíží. Ale druhá polovina... Druhá polovina s Vámi zatočí jak s kusem hadru přivázaném na řetízkáči. A vy budete vláát a budete z toho naprosto odhozeníí a zdemolovaníí přesně jak ten hadr.

Knížka Vás rozbulí jak malá škrňata. Určitě si teď musíte říkat, že nejste přece žádní slaboši, které nějaký ten polibek, kteří všichni očekával, dojal. To jsem si taky říkala. To se taky stalo. Jenže Vy nebudete brečet štěstím. Vy budete litovat. Budete litovat hlavní hrdinku trmácející se životem jak Vy ve vaší haderné podobě. Ale také netvrdím, že budete naprosto ignorantsky ignorovat a s nezájmem pozorovat i to dobré, co se jí stane. To tuplem ne. To budete tak nadšení, tak šíleně nadšení, že jim to konečně docvaklo! Pak bude všechno tak krásné. A pak to bude tak šílené. A to už bych se opakovala. Prostě buďte připravení na život hadru, který jste si sami vybrali a jste hrozně šťastný hadr.

Hlavní hrdinka působí velmi milým dojmem. Nepamatuji si části, kdy by mi lezla na nervy nebo bych kroutila hlavou nad její blbostí. Ale kniha by se neměla soudit až tak podle hlavní hrdinky. Každý je jiný, stejně jako my existující lidé. Lezou nám na nervy protože to autor nejspíše chce. A pokud to nechce, tak je to naprd.

I hlavní miláček byl úžasný. Takový ten typický krasavec s krásným tělem a ještě krásnější slovní zásobou. Stále ale platí, že první půlka knihy je klišé a ta druhá je řetízkáč. I u hlavního miláčka toto pravidlo platí.

Spolu tvořily nádhernou dvojici, pasovali do sebe jako lžičky, čelili spolu proti celému světu, ale to už zacházím do spoilerům. Ale prosímvás, tohle jste přece museli čekat. Pokud jste to nečekali, tak jste nečetli moc romantických knih.

A víte, co je úžasné? Když nebudete chápat ty myšlenkové pochody hlavního miláčka, stačí si přečíst druhý díl přímo z jeho strany! Který právě čtu! Můžete se zanedlouho těšit na recenzi.

Mrzí mě, že jsem se Colleen Hoover tak dlouho bránila. Je to úžasná spisovatelka, co píše kýčově, ale pak to dopadne stejně tak, že budete hadr. Šťastně se culící hadr. Všichni ji tak obdivovali a doporučovali, až mi přerostla přes hlavu a udělala jsem si proti ní bariéru. A rozhodně nejsem jediná. Ale musím přiznat, že to vážně stojí za to. Ať už jste četli kolik chcete recenzí, zkuste ji. Je vážně dobrá. Ne každá spisovatelka z Vás opakovatelně bude dělat hadr a vy budete šťastní, že můžete být hadr.

Proto v závěrečném zhodnocení opakuji - dejte autorce šanci, pokud jste byli jako já a udělali jste si pod tlakem úžasu ze všech stran bariéru. Četla jsem od ní zatím (skoro, dočítám Ztracenou naději) všechno a nemůžu si ji vynachválit. Zatím všechny Colleen, od kterých jsem něco četla, napsaly úžasné knihy. Dávám plný počet hvězdiček, jinak to doopravdy nejde, to bych musela knize vytknout chyby v překladu.

Jinak taky Vám přijde, že si neustále vybírám jen ty knihy, které se mi hrozně líbí? (zaklepejte se mnou ^^ díky). 

Název: Interstellar (EN - Interstellar)
Délka: 169 min
Režie: Christopher Nolan
Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Jessica Chastain, Matt Damon, Mackenzie Foy, ...
Obsah:
Když se náš čas na Zemi chýlí ke konci, je skupina výzkumníků pověřena nejdůležitějším posláním v lidských dějinách: cestou za hranice naší galaxie, při které má za úkol najít mezi hvězdami pro lidstvo nový domov.

Předem chci samozřejmě upozornit, že nemusíte používat všechny tyto tipy, abyste se dokázali dobře učit. Navrhněte si klidně vlastní učební plán, nechejte se jen inspirovat. Sepisuji zde pouze své tipy a většinu testů (musím zaklepat, zaklepejte mi taky prosím ^^) dotáhnu na jedničku nebo na dvojku. Ale každému se to nemusí povést, látka na učení je nudná, zdlouhavá a nezajímavá a to by se Vám neměl NIKDO divit. Ani nechci zpochybnit učící návyky jiných - jak už jsem říkala, dělejte si to, jak je to VÁM nejpříjemnější a berte tento článek jako inspirující :) doplňuji ještě, že i mně se občas nechce nic dělat, jenom ležím v posteli, hraju hry na notebooku a absolutně na to KAŠLU. Ale to štěstí za chvíli klidu je mnohem větší než štěstí z dobře napsané písemky. Proto neplýtvejte časem, rozhodujte se tak, jak Vám říká instinkt. 

Ahojte čtenáři! Vítám Vás u nového příspěvku, tentokrát o mých tipech, jak se učit! :) no nebudu to moc okecávat a v bodech se pustíme do toho!

1. ČAS

• První důležitý bod je zjistit, kolik času Vám zbývá do testu. Píšete ho až za týden? Napište si to do diáře, do mobilu, kamkoli, kde na to nezapomenete a nebudete se divit, že najednou zítra píšete něco, na co jste zapomněli a zbytečně budete čelit vlně stresu. Ale samozřejmě i takové chvíle mohou nastat i vždy připraveným.

2. MÍSTO

• Ať už místo, kde se bude test psát nebo kde se učíte. Na učící místo žádný tip ode mně neexistuje - ať jste kdekoli, sedíte, ležíte, stojíte, musíte se naučit si dupnout. Přesně tak. Pohodlí a dečky a polštářky a teploučko Vás budou rozptylovat a rozmazlovat a to není zrovna věc, kterou potřebujeme. Někomu ale samozřejmě může vyhovovat učení večer a komu by se chtělo vylézat z vyhřáte postele? Nikomu. Stačí, když se opřete o čelo postele, abyste seděli v pravém úhlu a vytáhnout si jednu šlapku z pod pokrývky, aby Vás ta trocha zimy probudila. Dále se dostáváme k tomu, kde budete test psát. Při opakování před hodinou se zkuste porozhlédnout po třídě a najít si některé předměty, které by měly s učivem aspoň něco málo společného. Když nic nenacházíte? Nevadí. Můžete si říkat i dějepisné události a koukat u nich na třídní počítač a když při testu nebudete vědět o nějaké události, kouknutí na počítač by Vám mohlo pomoct si vybavit, že jste se to a to učili a že tam bylo něco s nějakým králem a voilá! Poskládáte si jednu ke druhé a už Vás myšlenky navedou! 

3. TECHNIKA

• A dostáváme se k nejtěžší části. Někdo má rád brblání, někdo učení s někým, přepisování, podtrhávání zvýrazňovačema, ... Já říkám - vyzkoušejte všechno! Učili jste se s kamarádkou a vůbec jste se na to nesoustředili a test dopadl špatně? Tak to nedělejte! Zkuste další! Existuje nepřeberné množství technik a je jen na Vás, která Vám bude vyhovovat. Lepší si všechny vyzkoušet, pokadit hodně testů, ale vědět do konce života, co Vám pomáhá nejvíc, než se snažit přesně tak, jak Vám to někdo nadiktoval, že to rozhodně funguje a že jemu to pomohlo. Každý jsme jiný, každý mozek je jiný. Nemyslíte, že je život dost naprd, když nerozumíte vlastnímu tělu? 
• Tato část Vám ale nic moc zatím neřekla, jenom Vás navedla, ale vážně velmi suše. Potřebovala jsem sepsat pár základů, od kterých byste se mohli odpíchnout. Teď bych ale ráda přešla k té mé technice, kterou bych Vás ráda inspirovala a poradila. Asi nejdůležitější je se soustředit. A to není zrovna lehká věc. Mě jednoduše pomáhá se na všechno (omlouvám se za hrubosti a urážky, nemyslím to k nikomu vážně) vysrat. Neustále Vám někdo píše? Vypněte si zvuk, odhlašte se z facebooku, pošlete všechny do prdele. Řekněte si v hlavě, co všechno zlého se Vám s nimi přihodilo a jak je nesnášíte. Nesnášíte, když Vás neustále otravují v nejmíň vhodnou dobu, jak Vás obtěžují nesmyslama. Pošlete je v hlavě k čertu! Koukáte zrovna na nějaké video na youtube? Ukažte té obrazovce prostředníčka! Všechno sveďte na to, že to dělají jen, aby z toho měli peníze a ještě jednou je vyfakujte. Hrajete nějakou hru? Dělejte "omylné" naschvály! Vyprovokujte se, až Vás ta hra bude tak strašně štvát, až zlostně odhodíte dálkáč! Ke všemu jde udělat něco, čím si vztah s tím zablokujete. Ale přemýšlejte nad tím, co děláte dřív, než to uděláte. Urazíte omylem kamarádku? Máte po učení. Raději se jí omluvte a zkuste se naučit jindy. Rodičům jednoduše oznamte, že se musíte jít učit a možná Vám odpustí nějaké domácí povinnosti! 
  
• Dále si stanovte důvod, kvůli kterému to děláte. Dostanete za každou jedničku dvacetikorunu? No kdybyste celý rok nedostali nic jiného, představte si tu neustále plnou peněženku! :D :D Potřebujete mít dobrý průměr na příjímačky? No tak to už bez debat ukažte prostředníček na všechno, co Vás vyrušuje a hybaj na učení! Teď nemáte na vybranou, jestli tuhle písemku pokadíte nebo ne. Jsou jenom dva výsledky - a to jednička, nebo žádná nová škola. Myslete na to. Další důvod by mohlo být to, abyste měli lepší výsledky než třeba vaše sestřenice nebo kamarádka. Je to sice velmi hnusný způsob a neměli byste se s ním vychloubat, ale občas, pokud nemáte žádný velký důvod, na škole jste, peníze nepotřebujete, tak se můžete namotivovat aspoň tímto. 
• A zpátky k času. Říkáte si, že se to naučíte týden předem a potom to budete umět jako bičem mrská? To byste samozřejmě uměli, máte na to přece týden, ale stejně se to nebudete učit dřív, než půjde fakt do tuhýho. Známe se. Já samotná se tedy pokouším učit nadvakrát - první den si to jen nahrubo přečtu, zanalizuji (jsem to ale fyzik), kolik toho je a jak by bylo nejlepší se to učit, rozvrhnu si učení na další den a jdu na to! Druhý den se na to už vrhnu, připravená na to, co mě čeká a ani délka učiva mě nezalekne, když už jsem to všechno viděla. Ale každý už předem víme, kolik nás toho čeká a na maturitu se vážně nemůžete učit jen přes dva dny. To si snad rozumíme :D
• Další, ale už méně podstatný bod jsou barvičky neboli vizuální představivost, abych se tak neomezovala. Stejně jako s tím počítačem v učebně, do sešitu si můžete něco nakreslit, dané látky oddělit barvičkami, ... cokoli, co Vám v testu jednoduše připomene to, k čemu to pasovalo v sešitě.
• Ale pomůcka na zapamatování nemusí být jen z toho, co vidí oko. Zaměřte se i na další smysly, nevynechávejte nic! U učení prostě jezte, pijte, čuchejte k tomu, co jíte a pijete, šahejte na věci kolem sebe vždy u daného kousku učiva nebo poslouchejte písničky! Někteří tvrdí, že učení u písniček je nesmysl, ale já s tím přežila vlastně skoro celý život. I na sluchu záleží, nezapomínejte. Prostě a jednoduše, rozprostřete to do všech smyslů a nezatěžujte jen zrak.
  
• Důležité jsou ale i přestávky. Nikoho by nebavilo se tři hodiny jenom učit, nemyslet na nic jiného. Dělejte si o pauzách co chcete, jen je důležité si vymezit čas, kdy to ukončíte a vrátíte se k učení. A hlavně nepřesahujte! Držte se vašeho plánu, neměňte ho, překonejte sami sebe a hrubě ten počítač prostě vypněte! Ten dobrý pocit v srdci, že jste se tak překonali, za to vážně stojí.
• A asi poslední - naučte se v dané látce hledat jen to pozitivní! Soustřeďte se na to, že Vám to může být potřeba v budoucnosti a hned to půjde lépe!

Začala bych tedy pěkně od začátku, od myslímže konce února, kdy jsem byla vážně jen kus trosky, neměla jsem vůbec náladu cokoli vymýšlet a přidávala jsem jen další kapitoly Naomi a Zina. Mezitím jsem se ale věnovala své povídce na wattpadu, která skončila tak nějak zaráz s blogem. V té době jsem přestala dělat naprosto VŠECHNO, co jsem kdy dělala, přes čtení, kroužky, koukání na filmy a jediné, co bylo v mém životě, bylo učení. A přemýšlení. Hodně přemýšlení.

Padla i otázka, proč dělám věci, které už mě nenaplňují a nutím se do nich?

Nevěděla jsem.

A tak jsem udělala pár životních rozhodnutí, které mi v mnohém zlepšily život a pár tipů, co jsem udělala já, vám sem s radostí napíšu:

• ostříhala jsem se. Sice ne nějak moc, ale pro mě to byl velký kus a velká změna. Hlavně pro roztřepené konečky
• přesně, jak radila Teri Blitzen, vyškrtala jsem kamarády. Nebavím jsem s těma, kteří o to nestojí, jen abych si u nich šplhla. Stačí mi dvě nejlepší kamarádky, rodiče, babičky a sestřenka. To máme sedm lidí. Mnohem lepší a přehlednější, no ne?
• Oprostila jsem se od věcí, které nepotřebuju. Kupříkladu jsem vyhodila většinu věcí ze svého pokoje a přeskládala si ho. A vymalovala. Vyměnila jsem staré fotky na nástěnce za citáty, které dokážou zlepšit den a fotky, které mě charakterizují a když nevím, kdo jsem, stačí se kouknout na nástěnku a mám v tom jasno. A ano, prodala jsem knihy, které stejně nikdy číst nebudu. To je ale najednou místa! 
• Změnila jsem koníčky. Osm let jsem plavala. To je víc než polovinu života. A posledních několik let bych do bazénu radši hodila bombu než šipku. Čímž se dostáváme k tomu, co dělám teď. Bojuju. A jako vážně. Dala jsem se na bojové umění a teď, v době islamistů, jsem za to vděčná jako nikdy. Těch sedm lidí si ubráním, to mi věřte! 
• A stále pokračuju. Chtěla bych ze svého týdenního plánu vyškrtnout doučování, protože i když to tam pochopím, stejně dostanu čtyřku. Mámě se asi ten nápad vážně líbit nebude, ale čí je to život? Můj. Čí jsou to známky? Moje. A místo doučování bych konečně ráda začala chodit na koně. Můj celoživotní sen. Je možné, že se mu budu věnovat až po patnácti letech žití? 
• Naučila jsem se učit. Ale o tom až někdy jindy. Nejdůležitější je mít chuť. A to jsem zjistila, že není vůbec těžké najít. 
• Občas je lepší neudělat nic, než něco, ale špatně. To myslím ve spojitosti s tím mým "uměním". Když není nálada a musím psát nebo něco fotit, nedokážu vymyslet dobrou zápletku ani dobré pozadí. 
• Ale v některých případech je lepší to špatně než nic. Lepší umět jednu větu ze sešitu ze sta, než žádnou. 

Holandsko

 Charakteristické amsterdamské kanály společně s velkými a malými lodičkami.















Další charakteristický znak jsou vysoké úzké domy, které jsou oproti našim vilám a domům postaveny z velmi lehkého materiálu kvůli tomu, že povrch, na kterém stojí, je vlastně "mokrá hlína", tudíž velmi nestabilní povrch a mnoho domů je velmi vtipně vyklenuto dopředu.



 Až byste se divili, jak jsou ty kanály špinavé a plné aut. Přesně tak. To průvodkyně zase perlila. Jak můžete vidět, kolem kanálů není žádné zábradlí, tudíž, pokud tudy jede zrovna nějaký člověk pod vlivem omamných látek, je to prostě bum a během sekundy už je ve vodě.
 Další domky, tentokrát v odlehlé čtvrti velmi starého klášterního spolku, který ale stále funguje a v těchto domkách doteď bydlí jeptišky.
Dále tu máme navštěvu Zaanse Schanzu, neboli města větrných mlýnů.  Prodávájí zde výborný sýr. Doporučuji zajít do místní sýrárny a vybrat si z obrovské škály příchutí a stáří. Já doporučují starý kozí nebo levandulový.
 Mlýny více zblízka.
A jejich vesnička. Velmi podobně vypadala i ta naše, ve které jsme měli hotel. Nádhera, že?
 A přesouváme se do jednoho z největších květinových parků na světě, specializovaný na cibulkové květiny - Keukenhof! V parku se nachází více než 7 milionů květin a zabralo nám polovinu dne projít celý areál.
 Samé tulipány...
...další tulipány...
 ...a další spousty barevných tulipánů.
V parku se ale samozřejmě nacházely a tisíce barev lilií a orchidejí, a nespočet dalších odrůd květin, jejíchž názvy jste v životě neslyšeli a umělců, prodávající svoje obrazy.

Utubering

 "Show" Jirky Krále alias momentky are my life.

A sexy pózička vyzývavého Sellasieho.

Prázdniny

 A poslední dvě fotky Vysokých Tater, tentokrát v jiném formátu - přešla jsem na ajfon a ten nefotím ve full hd rozlišení. Samozřejmě, že jsem ho nedostala v průběhu dovolené, ale předtím, abyste se nedivili, proč ty fotky předtím jsou ve full hd :D ty fotil táta. Moje z vnitřku jsou naprosto zmatené, jak jsem pobíhala po celém domě a fotila všem lidem, co patří do mé sedmičlenné grupy a posílala do messengeru. Tudíž si můžete odvodit tu kvalitu. Prostě ble ble.
A toto je fotka našeho Boha. Vlevo můžete vidět takovou lávku, ze které jsme skákali. Jak se na to tak dívám, tak ta výška se vůbec nezdá, ale tři metry to z toho zábradlí k hladině klidně mohly být. Nekecám. A uprostřed rybníka můžete vidět mou nohu. Foceno z auta.
 Celý výlet neustále chcalo. Tři dny neustále chcalo. To bylo šílený. Se mi nedivte, že jsem byla neustále zavřená v hotelu KROMĚ dvou vyjímek. První z nich bylo to procházení města, kdy jsme ochutnávali prameny. První pramen Ottovka - zavřenej. A jako VIP hosté mého blogu tam máte i kousek mého prstu.
 Vzadu se táhne kolonáda, vepředu pěkná, ale špinavá fontána. A kytičky. (Srovnejte si tu barevnost s Keukenhofem. Trošku jiný levl, že?)
 Památník František Veselého, stavitele lázní.
 A samotná světově známá vincentka. Je STRAŠNĚ hnusná.

Itálie

 Tentokrát, na radu jedné z nejlepších kámošek, jsem doma nechala foťák a fotila mobilem. Přes snapchat, abych jim to prý mohla hned posílat, až se dostanu na wifi a že si to z toho můžu hned uložit. Až jsem se ale doma dívala na velkém počítači, brečela jsem z té kvality. Sami se koukněte.
Jinak na fotce můžete vidět další kolonádu, tentokrát ale římskou ohraničující Svatopetrské náměstí.
 Bazilika Svatého Petra, která byla zevnitř moc krásná, ale já jsem spíš na tu architekturu než obrazy.
 Pohled z baziliky na náměstí.
 Andělský most před Andělským hradem (z kterého byl naprosto úžasný výhled na celý Řím, tento zážitek byl tisíckrát lepší než všechno ostatní z Říma dohromady)
 Kolosseum a tisíce aut pod ním.
 Kolosseum zevnitř.