• Automatická korektura začíná být absolutně na prd, po každém přidaném článku totiž máti přibíhá, kolik tam máte chyb
• Všechny vaše články budou umět nazpaměť
• Nemusíte vysvětlovat, proč jste stále na počítači
• Vaše rozplývání nad novým designem umlčí tím, že důležitý je obsah
• Píšete prý daleko lépe recenze, než děcka ve školním časopisu
• "Měla by si psát víc článků"
• "Měla by si co nejdřív reagovat na všechny komentáře"
• Neustálý stres, že budou reagovat v komentářích typem: "Podívejte, jak mám šikovnou dceru!"
• "Proč si neustále nespokojená s designem blogu?"
• Osobní inspirace na články vždy po ruce
• Celý kolektiv v práci u mámy bude vědět, jak má úžasnou a nadanou dceru
• "Proč si to tak dlouho tajila?"
• "Proč mi nevyjede tvůj blog, když zadám do vyhledávače tvoje jméno?"
• HTML se zdá z jejich pohledu jako naprostá brnkačka, ale Vy víte svoje
• "A to pozadí se dá změnit?"
• "Nezájem, že absolutně nevíš, jak to nakódovat, prostě to udělej"
• Zázračným způsobem se Vám zvýší návštěvnost, protože kolegyně v práci
• "To nevadí, že si doteď publikovala články bez korektury, někdo ti to přečíst musí."
• "A proč o tom blogu ví všichni, a já ne?"
• "Kam se na tebe hrabe Nesbo."
• "S TÍM ČLÁNKEM SI JIM TO FAKT NATŘELA."
• "Aspoň někde sněží."

První pololetí je skutečně za námi, celodennímu učení můžeme dát na pár dní sbohem a válet šunky u svého oblíbeného seriálu nebo třeba jet na hory. Je to konečně všechno za námi, někteří budou se známkami spokojení a někteří zase vůbec šťastní nebudou. Jelikož i já patřím do té druhé "horší" skupiny, ráda bych tento článek věnovala právě nám.

Aspoň pro mě je velmi důležité si všechno sepisovat. Od složky "Filmy k zhlédnutí" na wunderlistu až po různé tipy. Tento článek se ale nechci až tak úplně věnovat těm holým tipům Jak se učit? o kterých už jsem na podzim psala článek. Odkaz ZDE. Spíš bych si ráda všechno v hlavě protřídila a pomohla tím třeba i některým z Vás.

Vlastně, nikdo není hloupý. Můžete si o sobě myslet, že jste naprostí volové, když vidíte kolem sebe spolužáky mající na vysvědčení samé jedničky a Vy šilháte radostí třeba i za trojku, ale jste daleko chytřejší, než si dovedete představit. Všechny mozky na světě jsou si velmi velmi velmi podobné a je pouze na nás, co všechno je naučíme. Už když dokážete ovládat a naučit svůj mozek, stávají se z Vás inteligentní lidé.

Bohužel, dnešní doba je velmi založena na škole a na vysvědčení. Ono všichni se raději zeptají "Tak co výzo?" než na Váš názor, protože to, že máte samé jedničky určitě znamená, že jste nová 
Skłodowská a objevíte nový prvek. On je velmi velký rozdíl být prostě inteligentní a všemu hned porozumět a nebo se vše našprtat. Většina jedničkářů to do sebe prostě nadře, že? Pak jsou tu ti jako já, co mají ve výtvarce, v tělocviku, v zeměpisu a hudebce skoro samé jedničky a trojky z matiky, chemie a fyziky. Obhajoba typu "Tyhle předměty mě prostě baví a proto mi i jdou a mám jedničku" jsou pro rodiče naprosté tabu, jelikož přiznejme si to, v těchto předmětech ani moc pokazit nejde a každý se raději podívá na vysvědčení na tu matematiku a fyziku. A to už bych se opakovala se Skłodowskou a prvky.
Neustále také narážím s rodinou na to, proč nejsem tak dobrá jako tamta a tamten. Proč nemám tak dobré známky jako ostatní a musím být já ten blbec. Neustále nám opakují, že škola je nejdůležitější ve Vašem životě, což je sice pravda, ale také dost často zapomínají na to, že jsme jenom lidé a je dost potřeba vyvíjet náš charakter pro náš budoucí život. To, že budeme umět nazpaměť učebnici do dějepisu nám přece vůbec nepomůže se rozhodnout, jaké chceme dělat povolání. Nemůžeme tím pádem celé naše volné odpoledne a víkend sedět mezi učebnicemi ale donášet domů samé jedničky. Měli bychom zkoušet nové věci, nové aktivity, za to ale nosit průměrné známky.
Bohužel, tohle všechno je akorát holá pravda, která nás nenakopne k něčemu lepšímu, spíš si řekneme pff, tak se na to vyprdnu, stejně to nakonec zapomenu. Je to sice pravda, většinu zapomeneme, ale jak už jsem zmiňovala, každý bychom chtěli mít pěkné známky. Ono v těch předmětech, co nás baví, to jde vlastně samo, ale co ty ostatní, co nás nebaví? A co to neustále omílané když nenasednu na vlak teď, už nikdy? Zbytek článku bych se ráda věnovala tomuto tématu.

Vraťme se zpět k přísloví. Nikdy, a to přísahám nikdy, to nebude jednodušší, než je to teď. Všechno bude daleko složitější na pochopení, bude toho víc. A když se na to už teď vybodneme a budeme mít jakštakš trojky, co bude dál? Čtyřky a pětky? Není lepší nasednout na ten vlak hned teď? Ale jak to udělat?


Je hlavně důležité si říci, proč se nám v tomto předmětu vůbec nevede. Je to málo časem, který tomu dáváme nebo třeba tím, že to absolutně nedokážeme pochopit? To je nutné si vyjasnit. Bez toho ty blbý těžký vlakový dveře ani neotevřete. Přijďte na kámen úrazu a zkuste najít řešení. Zařiďte si na požadovanou látku s profesorem po hodině třeba půlhodinové opakování nebo doučování, zeptejte se někoho, kdo tomu rozumí, místo dvaceti epizod seriálu denně se koukněte jen na dvě a máte více času na učení.


Velkým terorem je motivace na učení. Mě osobně je bohužel naprosto jedno, že mi mamka za špatné vysvědčení přidá více domácích prací. Je mi to prostě všechno hroznej šumák a asi bych zareagovala, až kdyby mi hrozila, že mi spláchne ryby. Tudíž kde mám hledat nějaký ten záchytný bod, kterého se budu moci držet? Jedna z nejtěžších otázek. Buď můžete vyjednat nějakou odměnu s rodiči, třeba za samé jedničky nový foťák (i když další měsíc bych si určitě uvědomila, že stačí ten můj starej a stejně bych se na to vyprdla), nebo si dát nějaký vlastní cíl. Za každou jedničku si koupíte něco hezkého na sebe nebo třeba za každou trojku musíte několik dní vynechat čtení knihy? Třeba. Zamyslete se nad tím, co je pro Vás důležité a využijte to. Pořádně to zneužijte a ono to půjde.

Fajn, víme, jak se učit, aby to šlo a máme také proč se učit. Jsme na dobré cestě, nemyslíte? To už bychom měli samé jedničky skoro v kapse, kdybychom si to udrželi celý rok! Ono vlastně nic víc nepotřebujete. Hlavně je také důležité nezlenivět a nezhýčkat se tím, že teď jsem nedostala měsíc nic jiného než jedničku a dvojku, tak mám dobrý začátek a nemusím se snažit. Ha ha, víte, to jsem měla taky. A skončila jsem s trojkama.
A až teď bychom si měli přečíst znovu začátek článku. Že jsme stejně jen lidé, které mají potřebu se vyvíjet svým vlastním směrem. Že známky netvoří charakter a ani se podle nich nedá vyvodit. Že stejně bude všechny zajímat jen blbá matika, protože je prostě nejtěžší svině. Nezapomínejme ale, že jsme to nějak přežili a nějak to přežijeme.

A tady bych to asi ukončila. Vzali jste si nějaké ponaučení nebo Vás napadá něco vlastního, co byste nám doporučili? Budu moc ráda za komentář! :)

Ahojte, vítám Vás u nového článku a dnes je to první článek z rubriky Na co mám tento měsíc zálusk pro rok 2016! Také Vám vůbec nepříjde, že už jsme zase o rok všichni starší, někdo za pár dní, někdo za několik měsíců, ale máme tu úplně nový rok s úplně novým startem a to je velmi zvláštní pocit, nemyslíte?
Tento měsíc jsem se rozhodla napsat na seznam tři knížky, které už vyšly, a jednu, která se do obchodů má dostat až 25. ledna. Tak jdeme na to!
Jako první tu máme dvě krásné velké bichle Jméno větru a Strach moudrého muže od Patricka Rothfusse. Stejně jako Temné bratrstvo a Píseň krve by to měla být taková ta high fantasy, všichni myslím víme, co tím myslím :) takže MUST HAVE. A podle recenzí je daleko lepší, než Temné bratrstvo a šlape na paty Písni krvi. Jenže jak je to taková velká bichle, tak je taky pěkné drahá. Co bychom ale pro knihy neudělali, že? :D
Další knížkou tu mám celosvětově známého Marťana od Andyho Weira. Musím se přiznat, že do té doby, co jsem uslyšela o filmu, jsem neměla ani zdání, že nějaké takový příběh vůbec existuje. Omlouvám se všichni fanoušci, neukamenujte mě! Moc se mi ale nápad zalíbil a ráda bych si knihu přečetla, než se kouknu na film.
A jako poslední tu mám Půlnoční korunu, pokračování Skleněného trůnu. Jak jsem již psala, vyjde u nás v ČR (také Vám přijde zvláštní, že na Slovensku už si ji dávno mohli přečíst? Nebo to byly jen nějaké moje vidiny?) 25.1. Skleněný trůn jsem zatím ještě nedočetla, ale vážně mě baví a ráda bych si minimálně jako e-knihu Půlnoční korunu koupila :)
A co vy? Na co máte tento měsíc zálusk? Napište mi do komentářů, ráda se budu inspirovat! ^-^

• Pohádka
• Výherce národního knižního ocenění
• Young Adult bestseller ✓ (Losing It: Cora Carmacková) 
• Kniha odehrávající se v mém státu ✓ (Věc Makropulos: Karel Čapek)
• Kniha, jejíž originál není anglicky
• Romantika odehrávající se v budoucnosti ✓ (Jsem roztříštěná: Tahereh Mafi)
• Kniha odehrávající se v Evropě
• Kniha pod 150 stran
• New York Times bestseller
• Kniha, která bude tento rok zfilmována
• Kniha doporučená od někoho, koho si potkal ✓ (Roštěnka: Alice Claytonová)
• Kniha na zdokonalování sám/sama sebe
• Kniha, kterou si dočetl/a za jeden den ✓ (P.S. Stále tě miluju: Jenny Han)
• Kniha napsána celebritou
• Politický memoár
• Kniha minimálně o 100 let starší než ty ✓ (Pýcha a předsudek: Jane Austen)
• Kniha mající více než 600 stran ✓ (Pán věže: Anthony Ryan)
• Sci-fi novela
• Kniha doporučená od člena rodiny ✓ (Nepatrná šance: Allen Wyler)
• Komiks
• Kniha publikovaná v roce 2016 ✓ (Jiskra v popelu: Sabaa Tahir)
• Kniha s protagonistou, který má moje povolání ✓ (Všem klukům, které jsem milovala: Jenny Han)
• Kniha odehrávající se v létě ✓ (Můj život u sousedů: Huntley Fitzpatricková)
• Kniha a její prequel
• Vražedné mystery
• Kniha napsána komikem
• Dystopická novela
• Kniha s modrou obálkou ✓ (Jsem zlomená: Tahereh Mafi)
• Poetická kniha
• První kniha co uvidíš v knihkupectví
• Klasika z 20. století ✓ (Prima sezóna: Josef Škvorecký)
• Kniha z knihovny ✓ (Kečupová mračna: Annabet Pitcherová)
• Autobiografie
• Kniha o road tripu
• Kniha o kultuře, jež není tvoje
• Satira
• Kniha odehrávající se na ostrově
• Kniha, která tě zaručeně rozradostní ✓ (Jsem rozohněná: Tahereh Mafi)