Bylo nebylo již pozdní odpoledne, seděla jsem v šalině ve směru do centra Brna, abych byla přesná do kroužku, jež mám každé úterý a čtvrtek. Ale to není důležité. Stačí jen vědět, že mi kroužek odpadl a mně se nabízelo jako na dlani volné odpoledne, prosvícené paprsky slunce. Tak jsem se sebrala, během cesty pro bílou gelovku vymyslela hrubý spontánní plán, jež se mi zapsal do srdce.



Můžete si říkat, že "dyť si šla jen na procházku po Brně, však je to jen taková maličkost." Jenže já mám radost i z maličkostí, especially ze spontánních nápadů. Mám radost z posledního kousku pizzy, co mi táta přenechá, i když na ni má chuť. Mám radost z natrhaných pampelišek. Mám radost, když můžu ráno vstát a venku svítí slunce. Mám radost z nové květiny, co si koupím. Prostě mám radost.
Usmívám se.
Miluju.
Žiju.