Anglický název: Dark Heroine 1: Dinner with a Vampire
Autor: Abigail Gibbsová
Počet stran: 480
Nakladatelství: Knižní Klub
Obsah:
Violet Leeová neměla ani tušení, že ji okamžik, který za pár minut uvidí, změní navždy celý život od základů. Čekala na opuštěném Trafalgarském náměstí na odvoz, když se objevili muži s dřevěnými holemi v hnědých kabátech a vzápětí dalších šest vybledlých mužů, kteří se na ně vrhli. Jako svědek situace byla zajata nějakým ledově studeným princátkem Kapsarem a odvedena na jejich sídlo, kde zjišťuje, že se stala pouhou hračkou toho největšího predátora na světě - vampýra.

Můj názor na knihu: 
Začátek knihy (když budu upřímná) byl celkem hrozný. Hlavní hrdinka byla na svůj věk (17 let) uplakaný chudáček neustále se vztekající, jak je život hrozný vůbec nepřemýšlející, co by její činy mohly v budoucnosti způsobit. Co se mi na Violet ale líbilo byly občasné momenty, ve kterých naprosto excelovala v sarkazmu a celá situace mi přišla, jako kdybych tam byla spíš já.

Jak ale kniha postupovala, začala jsem si na chování Violet z části zvykat a samotná hlavní hrdinka trochu více dospěla, i když žádný obrovský osobnostní skok se nekonal, stále ale byla velmi sarkastická. Nevím ale, jestli to bylo dobře, a nebo ne, v některých případech by bylo lepší, kdyby byla zticha, v dalších jsem se ale zase od srdce zasmála nad tím, co vymyslela. Krátký úryvek/spoiler: "Bez ochrany ani ránu, blbečku." :D :D

Když už jsem načala charaktery, dalším velice důležitým byl již na začátku zmiňovaný Kaspar, což je přesně ten typ, který si každý představí pod pojmem "bad boy". Chladný, vychytralý, kladný vztah k dívkám na jednu noc (všichni víme, co tím myslím). Kýčovitě se samozřejmě objevila ta nevinná Violet a Kaspara chce naprosto od základů změnit.

Kaspar je ale kapitola sama o sobě. Když už jsem myslela, že kvůli natvrdlosti Violet hodím knížku do akvária, objevil se náš milovaný bad boy Kaspar a situaci zachránil.

Také se mi velmi zamlouval příběh. Sice ano, je to kýč, jsou tam vampýři, ale úplně na jiný způsob než ve všech ostatních knihách. A ten způsob se mi moc líbil. Byli vykreslení velmi realisticky, všechno ve světě této knihy bylo vlastně velmi realistické a mohlo by se to klidně dít i v realitě.

Strašně těžce se mi kniha popisuje, protože autorka psala tuto knihu přesně v mém věku a každá věta jakoby mi z duše vypadla, v mnoha situacích jsem, jak jsem již psala, nacházela i svoje chování a celkově to, že někdo takto tlustou knihu napsal v patnácti je úctyhodné. Vážně nevím, jestli bych to dokázala.

Byla to velmi jednoduchá kniha, tudíž ani recenze asi nebude tak obsáhlá. Dobře vychytané bylo i zvyšování napětí na konci knihy, kdy jsem měla pocit, že se toho za jednu jedinou kapitolu událo více než z celé knihy předtím.

Závěrem bych asi řekla, že knížka je bezvadná oddechovka, pokud člověk nehledá zas až moc přeslazenou knížku, ale i s celkem velkou troškou fantasy. V mnoha místech mě pobavila, sice nerozbrečela, ale nabrnkla mě jako strunu, od příběhu se nešlo odtrhnout a když jsem se již jednou začetla, nešlo přestat. Knížce dám krásná čtyři sluníčka. Pokud máte rádi nadpřirozeno a romantiku dohromady, s radostí Vám tuto knihu strčím do ruky.

1. Pinterest, Twitter, Instagram
Myslím, že každý zná tyto tři sociální sítě. Kromě dalších níže zmiňovaných žádné jiné nepoužívám a tyto mám nejraději. Pinterest pro mnoho tipů na cvičení, zdravé vaření, inspirující citáty, ... Twitter pro mnoho bezvadných uživatelů, se kterémi se dokážu úžasně ztotožnit a pro Instagram nemám slov. Baví mě vytvářet hezký feed (neříkám, že mám :DD ale snažím se), koukat na ostatní uživatele, Instagram také má mnoho celebrit, tak je ráda sleduji hlavně prostřednictvím této aplikace.
Můj Pinterest: behalkova
Můj Twitter: Eva Běhálková
Můj Instagram: @caricarli


2. Wattpad
Tuto aplikace znám už dobrý rok a půl a stále si ráda někdy něco přečtu. Můžete zde totiž veřejně publikovat svoje vlastní příběhy a nemálokrát se už stalo, že se některé nakladatelství rozhodlo, že by některý příběh z wattpadu chtělo vydat.

3. Clue
Každá slečna jistě ocení přehlednou a chytrou aplikaci, se kterou si už nemusí psát měsíčky někam na papír, ale má je hezky v mobilu :)

4. Spotify
Písničky si sice stahuji, ale naprosto všechny mé oblíbené nacházím na této aplikaci. Obsahuje playlisty pro všechny nálady, aktivity, běh, můžete si vytvářet vlastní a mnoho dalšího. Nemám k ní co říct, naprosto ji zbožňuji.
Moje přezdívka na spotify: evca_b

5. Fotky Google
Fotky Google používám snad od té doby, co se objevily na světě a rozhodně si nemám na co stěžovat. Pokud se chci podívat na fotky z toho a toho roku, hned je mám při sobě a nemusím prohledávat ten chlívek složek, který snad každý má v počítači. Na mobilu si můžu projíždět fotky, co mám v počítači a obráceně.

6. Best Fiends
Má nejoblíbenější hra na mobil, která mě ani skoro po roce neomrzela. Klasická spojovačka, ale má do sebe něco víc, než všechny ostatní. Máte pět hlavních charakterů bojujících proti zlým slimákům, můžete je vyvíjet, aby byli silnější, sbírat další charaktery. Velmi chytlavá hra :)

7. VSCO
Rozhodně ta nejlepší aplikace na úpravu fotek, kterou jsem kdy používala! Velmi přehledná, máte na výběr z mnoha a mnoha filtrů, můžete nastavovat jas, teplotu, ořezávat, ... všechno, na co si jen vzpomenete, máte v této aplikaci. Na internetu také najdete tisíce postupů na různé upravování fotek, stačit do googlu zadat: vscocam filters a vybrat si ten nejhezčí :)

8. Running +
Bezva aplikace, kterou ráda používám na běhání. Ukazuje vše, co potřebuji vědět o tom, jak jsem běžela, můžete si dávat různé výzvy, vybrat terén, po kterém jste běželi či sledovat, kolik již uběhli kamarádi.

9. Goodreads
Řekla bych, že Goodreads je nejznámější knižní sociální síť na internetu. Najdete tam naprosto všechny knihy, super recenze, u knížek, co právě čtete, si můžete zadávat, na jaké jste straně a aplikace Vám sama vypočítá, v kolika procentech jste (což mě někdy dost děsí, hlavně když se přehoupnu přes 50% u knížky, co právě čtu a je fakt super, to už začínám mít fakt deprese). Jediná nevýhoda je asi to, že Goodreads mi ze začátku přišly hrozně složité, než jsem pochopila, jak celé fungují. Po chvíli jsem se ale orientovala bez problému :)
Můj profil: Eva Běhálková


10. Tumblr
A jako poslední tu mám tu naprosto nejlepší aplikaci. Tumblr je to nejlepší, co mě mohlo potkat a zároveň to nejhorší. Všechny fotky jakokdyby mi z duše vypadly, jsou nádherné, inspirativní, ale zároveň je to ten největší žrout času. Proto pokud jste ještě nikdy nevyzkoušeli tumblr, buďte rádi, ani nezkoušejte, z této aplikace už není cesty ven. Jednou si projedete feed, a už budete na celý život poznamenaní. Vaši přátelé si budou muset zvyknout, že všechno ve Vašem životě musí být tumblr, že budete fotit všechno, co je fakt hodně tumblr, protože tumblr není jen sociální síť. To je styl života.
Můj tumblr: behalkova.tumblr.com

---

Anglický název: Tower Lord
Autor: Anthony Ryan
Počet stran: 672
Nakladatelství: Host
Obsah:
Vélin Al Sorna, jinak také Temný rytíř, jak ho nazývá mnoho služebníků Víry, je unavený z nespočtu válek, které zažil a chce na co nejdelší dobu uzavřít tuto kapitolu svého života. Na své cestě domů za sestrou potkává Revu - dívku, která byla celý život cvičena k tomu, aby ho zabila, což se Revě nepodaří. Po mnoha dnech nenávisti ze strany Revy se z nich ale stanou dobří přátelé a společně vyrážejí domů. Ve Varinsholdu je Vélin velmi vítán, avšak dostává úkol převzít moc po zesnulém pánovi Severní věže. Mohl by Vélin na severu konečně najít klid? Nebo ho jeho krvavá minulost bude doprovázet i nadále?

Můj názor na knihu:
Asi prvního, čeho si na knize všimnete, je mimo obálky a naprosto strhujícího obsahu i nádherná vůně. Píseň krve i Pán věže jsou rozhodně ty nejvoňavější knížky, které jsem kdy četla :DD

Asi to vezmu od začátku. Stejně jako u prvního dílu nás každá část vítá zápisky lorda Verniera, který přináší pohled na celý příběh z úplně opačné strany. Oproti Písni krve ale tentokrát autor vsadil na něco nového a příběh je vyprávěn ze čtyř dalších pohledů - a to již známého Vélinova pohledu, princezny Lyrny, bratra Frentise a nového charakteru Revy.

Co si ale budeme nalhávat, to, že knížka nezačínala hned z Vélinova pohledu mě teda pěkně vykolejilo a asi do poloviny knížky mě ostatní charaktery a jejich vyprávění dost štvaly, na Vélinovy kapitoly jsem byla hrozně natěšená a i když ostatní příběhy byly zajímavé a fakt husté, já nevím, prostě jsem byla asi zvyklá na Vélinův silný charakter a dobrodružství, že najednou sledovat příběh z jiného pohledu a ještě k tomu z pohledu ženy...

Do té poloviny knížky spolu tyto čtyři příběhy snad vlastně ani nesouvisely, každý byl tisíce kilometrů od ostatních a dělalo to neskutečný bordel jak v tom, co se v tom vykládání vlastně děje, tak ve jménech.

A že těch jmen teda bylo. Seznam jmen na konci jsem tedy využívala hodně, jak by si průměrný člověk také dokázal zapamatovat minimálně padesát jmen?

Po seznamu jmen na nás samozřejmě čekala pravidla nové hry - Válečníkova lest, co je velmi oblíbená ve Sjednoceném království, ale ta byla zmíněna v knize snad jen jednou a více jsem tedy slyšela o Kešetu, jehož pravidla byly v minulém dílu.

Řekla bych o knize, že byla celá naprosto bez emocí, pouhý popis toho, co se děje. Někdo umřel, tak autor pouze napsal větu - "Ten a ten je mrtvý" a jede se dál, jeho smrt se nějak neřešila, což bylo z jedné strany pěkným uvítáním z těch smutňoučkých romantik, na druhou stranu to občas bylo i trochu nelidské, nebo aspoň mě to tak přišlo, že je více než pravděpodobné, že si příbuzenstvo nebo přátelé třeba chvilku někde pobrečí... Nic.

Zároveň bych ale chtěla zmínit, že kromě toho, že byl úžasně propracovaný příběh, k čemuž se dostanu později, byla i úžasně propracovaná většina charakterů, mohli jsme v knize sledovat fakt obrovský vývoj osobností. V Písni krve jsme s Vélinem doslova vyrůstali, žili jsme s ním snad dvacet třicet let, v Pánovi věže sice nebyl tak drastický časový posun (tipovala bych tak pár let), ale stejně se mnoho nezkušených postav změnilo na silné a vyspělé osoby, což mám na knihách velmi ráda.

Teď již k tomu příběhu. Ano, bylo to bez emocí a málem pouhý popis situace, ale ono se neustále něco dělo, neustále byl složitě popisován postup armády v bitvě, který regiment útočí na který, což mně osobně se na knize velmi líbilo. Některé lidi by to asi nudilo, ale já tyto středověké příběhy (i když oni nežijí v našem světě, ale existuje jejich vlastní) zbožňuji a všechny tyto válečné strategie mě nesmírně baví. Ale zase nemůžu říct, že by to bylo tak úžasně, že bych si prostě sedla a nemohla se od toho za boha odtrhnout, to ze začátku, kdy se příběh táhl jak smetí, jsem se do čtení nemohla dostat, poslední dvě tři části, jsem však zvládla během jednoho odpoledne.

Také si určitě každý z prvního dílu pamatuje, že jsme vlastně neustále něco nevěděli, autor nás oblboval a furt a furt nám to tajemství nechtěl vyzradit, v tomto díle toho zase tolik nebylo a hodně věcí jsme hned věděli.

Autor v hodně případech ale předpokládal, že si první díl pamatujeme jako svoje boty naprosto do detailu a často mi dlouho trvalo se zorientovat, o čem to vlastně mluví, že mi to něco říká, ale vůbec nevím co. Nebylo by tedy na škodu, kdyby nám příběh z prvního dílu připomněl.

Sice to tedy z mé recenze nevyzní zas až tolik, jak bych chtěla, ale tato série je ta nejlepší, co jsem kdy četla. Obsahovala naprosto všechno, ne-li víc, co jsem od knihy očekávala, nerozbrečela mě, ale donutila mě na dlouhé minuty zírat do zdi. Pokud jste tedy člověk aspoň trošku se zajímající o středověk či války, přečtěte si tu knihu, očekávejte úžasně propracovaný příběh s mnoha zápletkami a já Vám přísahám, že se Vám dostane desetkrát tolik.

Po sto letech další playlist na blogu!
Tropical House je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů hudby. Má to podle mě ten pravý odpal, nebo jak to říct, miluji to spojení všech nástrojů a prostě to jde těžko popsat. A v dnešním článku jsem se rozhodla Vám pár mých oblíbenců ukázat :) Celý playlist na spotify najdete ZDE.

Ahojte a Vítám Vás u dalšího článku! U Missy na blogu jsem zahlédla typ článků, kde ukazuje filmy, které daný měsíc viděla. Velmi mě to zaujalo, jelikož jsem pár dobrých filmů viděla a chtěla jsem se s Vámi o ně podělit, jenže jsem nevěděla jak. Tento shrnující styl se mi moc zalíbil, tak doufám, že Missy nebude vadit, že jsem nápad také použila :)

Klasika horor o nevinné rodině, co se nastěhuje do domu, kde před dlouhou dobu zemřela čarodějka či něco podobného a od té doby straší každého, kdo jí vleze na verandu. Určitě každý zná, pokud jste ještě neviděli, doporučuji na shlédnutí, film je natočený podle skutečné události a číst si o tom, co se doopravdy stalo hned po dokoukání filmu je fakt síla :)

Obyčejná komedie, na kterou mě navedla Nicole z A Cup of Style. Příběh je o dívce, která žila většinu svého života v Africe a teď musí nastoupit do školy. Najde si dva bezvadné kamarády, vyhlídne si pěkného kluka, do života se jí ale vpletou tři nafoukaný a umělý holky a hned je o zápletku postaráno.
Film byl fajn, občas jsem se zasmála, ale nešlo o nic víc než puberťáckou komedii, která Vám pohladí srdíčko, když budete potřebovat trochu toho sladkého.

Moje největší láska! Na tomto filmu jsem byla někdy na podzim minulý rok a od té doby jsem byla jako na trní z toho čekání, kdy konečně vyjde na DVDéčku. Tento film už jste mohli vidět v článku 5 komedií, které musíte vidět a musím ho zmínit znova. To nejde popsat, jak je tento film zábavný a bezvadný a docházejí mi slova, takže pokud máte špatnou náladu nebo jenom hledáte dobrou komedii, šup šup.

Další komedie, tentokrát o třech kamarádech, kteří se dohodnout, že nebudou s nikým randit. Chodí po barech, balí holky a užívají si života. Dokud všichni tři nenajdou někoho, do koho se zamilují.
Jako, bylo to fajn, pěkná oddechovka, ale oproti Fakjů pane učiteli to pro mě byl slabý odvar. Některé scénky byly vážně vtipné, tak můžete zkusit :)

Četla jsem knížku. Viděla jsem film. Pozapomínala jsem, tak jsem se znovu vrhla na film. A bylo to vážně krásné. Nemám ani co říct, film se velmi vyvedl, i když oproti knize to nemělo tu správnou atmosféru (celá knížka je pouze z dopisů, mailů, SMSek, chatovacích místností, ...) ale bylo to moc pěkné. Ve filmu můžeme sledovat dva nejlepší kamarády polovinu jejich života, smát se některým jejich problémům, u jiných s nimi společně brečet. Prostě oddechovka jak má být pokud nemáte chuť vidět něco, co by zastavilo planetu a obrátilo směr její rotace. O tom bude hned další film.

Tenhle film mi zničil život. Zničil všechny představy o tom, že život může být dobrý, ale že existují bytosti i tak dobré, že nedokáží být pochopeny.
Film je o dostihovém koni Phar Lapovi, nebo v čestině Bleskovi. Phar Lap byl koupen za pár stovek a nikdo, kromě jeho trenéra nevěřil, že by dokázal vyhrát dostih. Jeho trenér byl velmi krutý, hodiny a hodiny ho hnal pouští, aby mu někdo uvěřil, že ten kůň je fakt tak dobrý. Po prvním prohraném závodě jeho stájník zkusil s Phar Lapem menší pokus, aby mu ukázal, jak vypadá výhra. Podařilo se. Phar Lap vyhrál 31 ze 39 dostihů, stal se nejrychlejším koněm Austrálie a i s naprosto zničenými kopyty vyhrál v Severní Americe. V jeho rodné Austrálii nevěděli, jak ho zastavit, dostihy poté běhával s dalšími šedesáti kily na hřbetě v podobě závaží a přesto vyhrál. Jenže v Americe to bylo daleko horší. Protože kůň, co přijde zvenku, všechno vyhraje a nedá se koupit, to je malér.
Ano, tento kůň doopravdy existoval a řadí se mezi nejlepší dostihové koně v historii. Jeho vycpaná figurína se nachází v australském muzeu, stejně tak jeho srdce, které bylo dvakrát větší než srdce normálního koně. Doporučuji, všichni v mém okolí, kteří tento film viděli, Vám dají za pravdu, že tohle je výjimečný a jeden z nejbojovnějších koní.

Další film o dostihovém koni, tentokrát o Secretariatovi, neboli Velkému Ryzákovi z Ameriky, který je považován za nejrychlejšího koně v historii (zajímavé, že Phar Lap byl také ryzák). Vyhrál neprestižnější závody Ameriky a ačkoliv plemeno anglický plnokrevník, kterým byl Secretariat (a Phar Lap také), nemá vlohy na výdrž, Secretariat nastolil dosud nepřekonaný rekord ve vytrvalostním běhu, vyhrál o úžasných 31 délek. Ráda bych koně porovnala, ale nikdy neběželi stejný závod, Secretariat se narodil asi o 60 let později než Phar Lap, tak se o to ani nebudu pokoušet. Film byl ale krásný, více ale doporučuji Phar Lapa, jehož životní příběh je podle mě daleko zajímavější :)

Nojo, další film o koních. Poslední dobou mě začaly velmi bavit kvůli minimálně samotnému bojovnému koňskému srdci.
Tento film pojednává o mustangovi Hidalgovi a jeho jezdci, kteří přijmou výzvu o zúčastnění nejdelšího vytrvalostního závodu na světě v arabské poušti až přes Írák dlouhé přes 3000 mil. V arábii, zemi arabských plnokrevníků, je nějaký mustang a jeho kovboj považováni za odpad společnosti a nikdo nevěří, že by dokázali vyhrát.
Další film podle skutečného příběhu. Muž, kterým byl inspirován film, myslím stále žije a celý zbytek svého života po závodě bojoval za svobodu mustangů. K filmu není co dodat. Byl nádherný a nezbývá mi nic jiného než Vás popostrčit ke směru televize či jiné obrazovky.

Viděli jste některý z filmů? :) co byste mi doporučili na shlédnutí na duben?