Anglický název: Ugly Love
Autor: Colleen Hooverová
Počet stran: 288
Nakladatelství: Yoli
Obsah:
Třiadvacetiletá Tate ani ve snu nečekala, že když bude chtít vstoupit do bytu svého bratra, kde měla v plánu nějakou dobu bydlet, potká ožralého spícího chlapa, který jí ještě k tomu nazývá Rachel a brečí jako miminko. Po telefonátu bratrovi zjišťuje, že je to jeho nejlepší kamarád Miles Archer a že ho má vzít dovnitř. Když se Miles probere, pohádají se, ale zároveň zjišťují, že je to k tomu druhému i celkem láká...

Můj názor na knihu:
Asi to řeknu takhle. Nemám jediný, byť jen maličký a hloupý důvod, knihu nesnášet. Neexistuje nic špatného, co by se mi na knížce nelíbilo. Prostě to bylo dokonalé a já se Vám v této recenzi pokusím všechny klady říci, i když jsem z toho tak emočně na dně, že občas zapomenu dýchat a ani si toho nevšimnu.

Odvrácená tvář lásky začíná hrozně nevinně, však známe Hooverovou, která nám strčí pod nos vcelku obyčejný příběh, ve kterém ale přece jen něco nehraje a na konci knihy na nás vybafne něco, co jste v životě nečekali a budete se rozhodovat, jestli budete řvát a nebo brečet jako o život.

Knížka se může zdát se svými ani ne třemi sty stránkami jako taková jednohubka, ale vůbec mi to nevadilo, příběh byl tak akorát dlouhý, nic se nenatahovalo, ani neuspěchalo. Pokud se budete snažit, zvládnete knížku přečíst i za jedno odpoledne.

Pokud jste stále jako jsem bývala kdysi dávno v klubu "nechce se mi číst Hooverovou, všichni jí tak zbožňují", tak Vám akorát řeknu, že to je to nejhorší rozhodnutí ve Vašem životě, protože tato autorka píše tak úžasně, vtipně, ví, jak kouzlit se slovy, aby si čtenářovu mysl dokázala obmotat kolem prstu přesně, jak ona chce. Budete brečet, protože Colleen teďka napsala odstavec, nad kterým byste brečet měli, tak prostě budete brečet. Takhle nějak bych popsala tu magii, či co to je, která je v každé z jejích knih a já to tak strašně miluju.

Milese jsem milovala ještě dřív, než byla knížka vydána v češtině, páč Nick Bateman. Znáte ho? Víte, o čem mluvím. Neznáte ho? Zadejte si jeho jméno do googlu a během vteřiny budete chápat.

Lepšího Milese nemohli do připravovaného filmu dát. Úplnej, úplnej, úplnej on. Hrozně moc se na ten film těším, tak z celého srdce doufám, že to nedopadne katastrofálně, i když vím, že to bude bezva a to bych se s Nickem Batemanem opakovala.

Tate byla úžasná hlavní hrdinka. Taková ta správná, silná, sarkastická a hlavně realistická hlavní hrdinka. Nebyla v knize část, kdy mi lezla na nervy, ráda jsem příběh sledovala z jejího pohledu.

To mi vlastně připomíná, že jsem nezmínila, že je příběh vykládán ze dvou pohledů - Tate má na starost přítomnost a Miles nám postupně vykládá, co se vlastně stalo v minulosti. Jeho kapitoly jsem vlastně také milovala, sice byly jeho myšlenky takové zvláštní a zamotané nebo jak to popsat, to vlastně ani moc nejde popsat, ale bylo to tak kouzelné a rozkošné a úžasné.

Vlastně, co na knize nebylo úžasné a nádherné? Nic. Zbožňovala jsem každou stranu, hltala jsem každé slovo jako molekuly kyslíku ve vzduchu a nikdy jsem neměla dostatek, abych mohla z plných plic dýchat. Potřebovala jsem víc a víc, až to najednou skončilo. Nebylo to ani žádná propracovaná historická kniha, ani fantasy z úplně jiného světa, ale pouhá young adultovka, která se ale dokázala s elegancí dostat mezi ty nejlepší knihy, které jsem kdy četla, takže bych jí ráda dala šest hvězdiček, ale to nejde.