Anglický název: Autumn Rose: Dark Heroine 2
Autor: Abigail Gibbsová
Počet stran: 352
Nakladatelství: Knižní Klub
Obsah:
Hlavní hrdinka Růže z domu Věčného léta by velmi ráda konečně zapadla do společnosti a žila v klidu a míru se svým okolím. Její sen ale kazí složitě spletité barevné jizvy na polovině jejího těla a magie, která jí koluje krví. Jako jediný Čaromocný žije v odpadlém ospalém městečku, střeží školu před jakýmkoli nebezpečím a snáší nekončící šikanu. Nikdo se s ní nechce moc kamarádit a s rodiči si vůbec nerozumí. Jednoho dalšího ospalého dne plného šikany se ale zjeví na škole nový Čaromocný, shodou náhod princ Fallon utíkající před paparazzi a vše se od základů změní.

Můj názor na knihu:
Jakmile jsem dočetla první díl, neváhala jsem ani den a vrhla jsem se do dalšího dílu, protože jsem za prvé nechtěla opouštět tento výborně vystavěný svět a za druhé jsem potřebovala víc Kaspara. Aspoň jednoho se mi ale dostalo plnými doušky, a na Kaspara jsem si musela počkat až na poslední pětinu knihy.

V druhém díle jsme celý svět viděli z úplně opačné strany a mohli sledovat život Violet z toho druhého úhlu - z různých bulvárních časopisů a magazínů, na kterých byla její fotka vždy na první straně. Lépe jsme také pochopili fungování tohoto světa a nahlédli do hlavy patnáctileté puberťačce.

Autorka očividně zbožňuje,když do knih může jako hlavní hrdinku hodit tu nejkrásnější ženu pod Sluncem, nad kterou slintají úplně všichni chlapi, ale ona si to vůbec neuvědomuje. U Violet jsem myslela, že je to tím třeba tím, že je člověk a kolem ní se to hemžilo vampýry, ale když i Růže byla taková kočka, tak to fakt musel být autorčin záměr a co si budeme namlouvat, celkem mě to štvalo a nudilo.

První díl jsem si zamilovala asi kromě toho světa hlavně kvůli sarkastické Violet a bad boye Kaspara, ve druhém díle se ale objevila ukňučená patnáctka, co odmítá jíst a cokoli dělat, protože jí před více než rokem zemřela babička a ona se z toho prostě nemůže vyhrabat. Jako, já bych z toho byla taky strašně smutná, ale tohle už byl vážně vrchol a v některých částech knihy to občas fakt překypovalo a já z toho byla hrozně na prášky.

Celkově mi hlavní hrdinové vůbec, ale vůbec nesedli. Růže byla ukňučený chudáček a princ Fallon byl takový trošku rebelský puberťák, který je tak strašně sexy, až to přesahuje hranice celého vesmíru a všechny holky jsou z něho úplně hotový, jenom Růže ho samozřejmě nesnáší. Hroznej kýč.

Abych ale polovinu recenze nenadávala na Růži a Fallona, musím říct, že ostatní prvky v knížce se mi moc líbily. Styl autorky mi velmi sedl, příběh byl také bezva, hlavně, jak se prolínal s příběhem Violet, na konci jsem se konečně dočkala trochu té Kasparoviny, tak jsem byla spokojená. I když je to taková ta kniha, kdy když čtete, tak Vám to přijde naprosto úžasné, pak ji zavřete a za pět minut už si na ni ani nevzpomenete. Knížku jsem dočetla, pět minut nadávala, proč není další díl, a pak už jsem na ni málem zapomněla. Na její tloušťku si ani nevybavuji mnoho částí, oproti tedy minulému dílu.

Tak nějak nevím. Rozhoduji se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale tak kvůli miláčkovi Kapsarovi jí dám čtyři. Bylo to hezké, pokud pomineme hlavní hrdiny, příběh byl bezvadnej a hodně zajímavej, svět byl úplně úžasnej. Velmi ráda si přečtu další díly, pokud tedy někdy vyjdou a mně nebude už padesát. I když na Kaspara nebudu nikdy stará.