(zdroj)

Anglický název: All the Bright Places
Autor: Jennifer Nivenová
Počet stran: 360
Nakladatelství: YOLI
Děj: 
Potkají se na školní římse. Ptáte se kdo? Dva úplně rozdílní lidé. Violet je smutná ze smrti své sestry a zároveň nejlepší kamarádky a Finch je na římse pečený vařený. Violet má kromě smrti své sestry krásný život, je populární, má mnoho kamarádů, milující rodiče, za to Finch je ten školní "magor", který celý život přemýšlí o sebevraždě. Může se stát, že se tito dva lidé málem z jiné planety mohou skamarádit a porozumět si?
Ano. Může.

Můj názor na knihu:

Do Všech malých zázraků jsem šla naprosto naslepo, málem jsem ani nevěděla, o čem to je. Slyšela jsem sice, že vyhrálo goodreads ocenění, ale neviděla jsem žádnou recenzi a když jsem ji uviděla v knihovně, tak příjemně mě píchlo o srdce a já prostě věděla, že to bude bezva a že si to musím přečíst. Půjčila jsem si to i bez přečtení obsahu.

Ale že jsem ji četla dlouho (dva týdny hah, to je na mě dost). Nevím, jestli to nebylo buď tím, že jsem si to chtěla šetřit, nebo že mě to ze začátku moc nebralo. Tipovala bych druhou verzí. Konec knihy jsem ale dočetla během jednoho odpoledne.

Začátek byl vážně celkem takový fajn, romantika, srandičky, oddechovka, Finch byl v pohodě, Violet byla v pohodě tak mi tam nějak chybělo to neustálé šťourání v mozku a přemýšlení, jak to asi celé dopadne. Konec už byl ale jiný žrádlo, během málem jedné stránky se změní fakt totálně všechno. V průběhu knížky tak nějak budete pomalu tušit, co se stane, ale všechno bude tak krásné a růžové a dokonalé, že o tom raději nebudete chtít přemýšlet. Pro jistotu.

Abych shrnula příběh, bylo to takové obyčejné a zároveň neobyčejné. Autorka dokázala nádherně psát, i z nudných části dokázala udělat zajímavé, její styl se Vám bude jistě velmi líbit. Je ale velmi jednoduché dát knihu z ruky, ale když ji zase vezmete, budete rádi, že jste se odhodlali číst dál. Bude Vás čekat mnoho dobrodružství, na které s Finchem a Violet velmi rádi půjdete.

Hlavní hrdinové jsou velmi příjemné osoby. Párkrát jsem sice chtěla Violet trochu proplesknout, aby se sebrala a přestala kňučet, ale jinak byla velmi milá a dobře se z jejího pohledu četlo. Finchův pohled na příběh byl oproti Violet velký zmatek, některé části jsem musela přečíst víckrát, abych ho pochopila. A v tomhle bodu se čtenáři knihy začínají dělit na ty, kteří ji naprosto nechápou a dávají jí málo hvězdiček a na ty, který ji pochopili. A ti ji milují. Jsem ráda, že patřím do druhé skupiny.

Ano, bylo to celkem těžké čtení a ne každý má to správné pochopení pro Finche, aby si ho zamiloval/a. Může to někomu přijít i hnusné, že Finch se chce zabít, ale knížka dokáže otevřít oči. Že to doopravdy existuje a klidně může mít tyto nálady i někdo ve Vašem okolí. Neměli bychom tím pádem před těmito problémy odvracet pohled, ale POMÁHAT. To se nám snažila autorka říct. Že za prvé doopravdy nejste sami, vždycky tu někdo bude a za druhé buďme těmi, kteří tu pro toho člověka vždycky budou.

Docházejí mi slova na závěr. Bylo to moc krásné počtení, ze začátku pohodové a oddechové, na konci k zamyšlení hodné a velmi smutné. I slzičky jsem uronila. Nebude Vás nudit, ale ani do Vás šťourat, abyste šli zase urychleně číst. Jsem ale velmi ráda, že jsem si knihu přečetla a nelituji jediné sekundy nad ní strávenou, protože tohle je fakt výjimečná knížka. Proto nejde dát nic jiného než plný počet sluníček.