(zdroj)

Anglický název: Ketchup Clouds
Autor: Annabel Pitcherová
Počet stran: 272
Nakladatelství: Slovart
Děj: 
Hlavní hrdinkou příběhu je nějaká "Zoe", co posílá dopisy z nějaké "Anonymní ulice, č.p. 1" vrahovi v texaské věznici jménem Stuart Harris. Zoe si myslí, že Stuart, jakožto vrah své manželky, je jediný člověk, který dokáže pochopit její problém. Že je vlastně úplně stejná jako on. A přitom daleko horší, protože zatímco on se přiznal, jí to prošlo!

Můj názor na knihu:
Vůbec nevím, jak začít, abych Vám náhodou nevyzradila nějaký spoiler, protože v samotném obsahu knihy zezadu nic moc není, takže je to velmi omezující :D ale tak nějak začnu.

Ráda bych nejprve zmínila samotné dopisování se Stuartem. Sice už jsem knihu s tématem různých mailů a dopisů četla (mám na mysli S láskou, Rosie), ale tato byla prostě jednoduše napsána jako normální knížka, akorát každá kapitola začínala adresou. Což i tak bylo velice originální, protože všechny (skoro, na konci je malé překvápko, z kterýho budete brečet) dopisy patřily Zoe a míchaly se v nich zážitky z doby teď a z doby před rokem, kdy začala Zoe vykládat svůj příběh.

Ze začátku byla knížka velká oddechovka, moc jsme toho nevěděli, bylo to velmi vtipné, ale jak se prokousáváte textem, začíná to na Vás tlačit a Vy si uvědomujete, že už se blíží konec, už se blíží ten poslední dopis, kdy nám nebo Stuartovi ve věznici Zoe napíše, co se stalo. Což se mi moc líbilo a knihu jsem přečetla za jeden večer.

Příběh, když se nad tím tak zamyslíme, ale nebyl  nic moc originálního. Až na to, že Zoe někoho zabila, že jo :D velký spoiler nebude, když řeknu, že v příběhu byl milostný trojúhelník, což mě osobně vůbec nevadilo, ráda čtu knihy s milostným trojúhelník. Dále byla Zoe normální dívka, co měla dvě sestry, nejlepší kamarádku a hádající se rodiče.

Každá postava byla ale sama o sobě výborně vykreslená. Každá měla charakter, každá měla svůj příběh. Celý příběh se netočil jen kolem problémů Zoe, každý člen rodiny měl vlastní trable. Jako například sestřička Dot, která byla hluchá a na konci příběhu se dozvíme vážně zajímavé infomace o ní. Řeší se, jestli jí koupit ušní implantát nebo ne. A tak dále, táta nemůže najít práci, mamka zase do práce chodit nechce, že musí být doma s holkama (což mě dost štvalo, ta máma byla děsně sobecká).

Samotný název mi přišel hrozně bezvadný, o knize jsem věděla velký houby, ale ten název byl tak bezvadný, že jsem si knihu půjčila hlavně kvůli němu. A samozřejmě na ptáčcích, co jsou vytisknutí na hřbetech stránek (říká se tomu tak?). Po grafické stránce je kniha vážně krásná a originální.

No, co tak říct v závěrečném hodnocení? Byla to příjemná oddechovka, i když mě celou dobu drbal u srdce Pán věže, co na mě čeká, kterému se snažím vyhýbat obloukem, páč ho nechci dočíst. Příběh byl fajn, postavy byly výborné, styl psaní autorky taky bezva, nebyla to ale žádná obrovská pecka, co by dokázala pohnout se světem. Zároveň ale pohladila po duši, že jsme mohli sledovat novou lásku a různé trapásky. Což máme rádi všichni, co si budeme povídat :D