První pololetí je skutečně za námi, celodennímu učení můžeme dát na pár dní sbohem a válet šunky u svého oblíbeného seriálu nebo třeba jet na hory. Je to konečně všechno za námi, někteří budou se známkami spokojení a někteří zase vůbec šťastní nebudou. Jelikož i já patřím do té druhé "horší" skupiny, ráda bych tento článek věnovala právě nám.

Aspoň pro mě je velmi důležité si všechno sepisovat. Od složky "Filmy k zhlédnutí" na wunderlistu až po různé tipy. Tento článek se ale nechci až tak úplně věnovat těm holým tipům Jak se učit? o kterých už jsem na podzim psala článek. Odkaz ZDE. Spíš bych si ráda všechno v hlavě protřídila a pomohla tím třeba i některým z Vás.

Vlastně, nikdo není hloupý. Můžete si o sobě myslet, že jste naprostí volové, když vidíte kolem sebe spolužáky mající na vysvědčení samé jedničky a Vy šilháte radostí třeba i za trojku, ale jste daleko chytřejší, než si dovedete představit. Všechny mozky na světě jsou si velmi velmi velmi podobné a je pouze na nás, co všechno je naučíme. Už když dokážete ovládat a naučit svůj mozek, stávají se z Vás inteligentní lidé.

Bohužel, dnešní doba je velmi založena na škole a na vysvědčení. Ono všichni se raději zeptají "Tak co výzo?" než na Váš názor, protože to, že máte samé jedničky určitě znamená, že jste nová 
Skłodowská a objevíte nový prvek. On je velmi velký rozdíl být prostě inteligentní a všemu hned porozumět a nebo se vše našprtat. Většina jedničkářů to do sebe prostě nadře, že? Pak jsou tu ti jako já, co mají ve výtvarce, v tělocviku, v zeměpisu a hudebce skoro samé jedničky a trojky z matiky, chemie a fyziky. Obhajoba typu "Tyhle předměty mě prostě baví a proto mi i jdou a mám jedničku" jsou pro rodiče naprosté tabu, jelikož přiznejme si to, v těchto předmětech ani moc pokazit nejde a každý se raději podívá na vysvědčení na tu matematiku a fyziku. A to už bych se opakovala se Skłodowskou a prvky.
Neustále také narážím s rodinou na to, proč nejsem tak dobrá jako tamta a tamten. Proč nemám tak dobré známky jako ostatní a musím být já ten blbec. Neustále nám opakují, že škola je nejdůležitější ve Vašem životě, což je sice pravda, ale také dost často zapomínají na to, že jsme jenom lidé a je dost potřeba vyvíjet náš charakter pro náš budoucí život. To, že budeme umět nazpaměť učebnici do dějepisu nám přece vůbec nepomůže se rozhodnout, jaké chceme dělat povolání. Nemůžeme tím pádem celé naše volné odpoledne a víkend sedět mezi učebnicemi ale donášet domů samé jedničky. Měli bychom zkoušet nové věci, nové aktivity, za to ale nosit průměrné známky.
Bohužel, tohle všechno je akorát holá pravda, která nás nenakopne k něčemu lepšímu, spíš si řekneme pff, tak se na to vyprdnu, stejně to nakonec zapomenu. Je to sice pravda, většinu zapomeneme, ale jak už jsem zmiňovala, každý bychom chtěli mít pěkné známky. Ono v těch předmětech, co nás baví, to jde vlastně samo, ale co ty ostatní, co nás nebaví? A co to neustále omílané když nenasednu na vlak teď, už nikdy? Zbytek článku bych se ráda věnovala tomuto tématu.

Vraťme se zpět k přísloví. Nikdy, a to přísahám nikdy, to nebude jednodušší, než je to teď. Všechno bude daleko složitější na pochopení, bude toho víc. A když se na to už teď vybodneme a budeme mít jakštakš trojky, co bude dál? Čtyřky a pětky? Není lepší nasednout na ten vlak hned teď? Ale jak to udělat?


Je hlavně důležité si říci, proč se nám v tomto předmětu vůbec nevede. Je to málo časem, který tomu dáváme nebo třeba tím, že to absolutně nedokážeme pochopit? To je nutné si vyjasnit. Bez toho ty blbý těžký vlakový dveře ani neotevřete. Přijďte na kámen úrazu a zkuste najít řešení. Zařiďte si na požadovanou látku s profesorem po hodině třeba půlhodinové opakování nebo doučování, zeptejte se někoho, kdo tomu rozumí, místo dvaceti epizod seriálu denně se koukněte jen na dvě a máte více času na učení.


Velkým terorem je motivace na učení. Mě osobně je bohužel naprosto jedno, že mi mamka za špatné vysvědčení přidá více domácích prací. Je mi to prostě všechno hroznej šumák a asi bych zareagovala, až kdyby mi hrozila, že mi spláchne ryby. Tudíž kde mám hledat nějaký ten záchytný bod, kterého se budu moci držet? Jedna z nejtěžších otázek. Buď můžete vyjednat nějakou odměnu s rodiči, třeba za samé jedničky nový foťák (i když další měsíc bych si určitě uvědomila, že stačí ten můj starej a stejně bych se na to vyprdla), nebo si dát nějaký vlastní cíl. Za každou jedničku si koupíte něco hezkého na sebe nebo třeba za každou trojku musíte několik dní vynechat čtení knihy? Třeba. Zamyslete se nad tím, co je pro Vás důležité a využijte to. Pořádně to zneužijte a ono to půjde.

Fajn, víme, jak se učit, aby to šlo a máme také proč se učit. Jsme na dobré cestě, nemyslíte? To už bychom měli samé jedničky skoro v kapse, kdybychom si to udrželi celý rok! Ono vlastně nic víc nepotřebujete. Hlavně je také důležité nezlenivět a nezhýčkat se tím, že teď jsem nedostala měsíc nic jiného než jedničku a dvojku, tak mám dobrý začátek a nemusím se snažit. Ha ha, víte, to jsem měla taky. A skončila jsem s trojkama.
A až teď bychom si měli přečíst znovu začátek článku. Že jsme stejně jen lidé, které mají potřebu se vyvíjet svým vlastním směrem. Že známky netvoří charakter a ani se podle nich nedá vyvodit. Že stejně bude všechny zajímat jen blbá matika, protože je prostě nejtěžší svině. Nezapomínejme ale, že jsme to nějak přežili a nějak to přežijeme.

A tady bych to asi ukončila. Vzali jste si nějaké ponaučení nebo Vás napadá něco vlastního, co byste nám doporučili? Budu moc ráda za komentář! :)